Jede samotnej, samot…

Jede samotnej, samotinkej chlap s velbloudem po poušti a už dlouhých 30 dní neviděl ženu.
Nemůže se soustředit na cestu, trpí, je na pokraji svých duševních a fyzických sil.
Zastaví tedy, nahrne si hromadu písku, přistoupí zezadu k velbloudici, zvedne jí ocas,
ale velbloudice popojde, tak taky popojde, nahrne novou hromadu písku, ale velbloudice zase popojde.
Tak se to opakuje několikrát. Chlap je z toho dvojnásob nešťastnej.
Najednou spatří krásnou, mladou ženskou jak opravuje auto, pomůže jí auto opravit
a ženská šťastná mu povídá: „Panebože díky moc, bez vás bych to asi nezvládla
a bídně bych tu zahynula žízní v této nehostinné krajině, udělám všechno, co si budete přát!“
Chlap chvíli váhá a pak se zeptá: „Podržela byste mi tu velbloudici?“