To takhle jde chlap …

To takhle jde chlap po lese, zabloudí, už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala, chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Tak sní všechny tři talíře polívky. Rodinka i nadále nic. Tak sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají. Oni nic. Tak si lehne na gauč. Jak je tak příjemně najezen, všimne si dcery. Říká – hm, není špatná. A protože se nebrání, tak si ji na chvíli ‚půjčí‘. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku – no, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Tak si na chvíli půjčí i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně dýl, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: – ‚Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!‘ A matka na to: – ‚Prohráls, jdeš vysypat koš!‘